Milan Novák - Radosti nedělního kubisty

Datum: 25.7.2018
obrázek
Jen začal rozum brát, chtěl se stát malířem. Profesionálem. Ale osud mu život naplánoval trochu jinak. Dnes ví, že to, co člověk hodně chce, nebývá úplně správná cesta, že má často od Pánaboha připravené jiné úkoly. Milan Novák je s tou nabídkou velmi spokojen. A je šťastný, že je malířem „pouze“ nedělním.

Po absolvování gymnázia v Brandýse nad Labem, kam se přestěhoval s rodiči z rodného statku na Benešovsku v šesti letech, zkusil talentovky na UMPRUM. Nepodařilo se. Pan profesor mu tenkrát řekl, že jeho ambice nevidí špatně, ale že mají radši chlapy, kteří už něco v životě zažili a ne ty, co přesednou rovnou z lavice do lavice. Ať to prý zkusí za rok.

Prospěšná oklika

Rozhodování ovšem nebylo jednoduché. Milan měl na vybranou: buď se na ten rok „zašije“ na nějaké vysoké škole, nebo půjde na vojnu. „Zvolil jsem první variantu, vojny jsem se bál,“ přiznává. „Katedra sociálních věd a publicistiky nabízela i specializaci reklama a propagace, což není od výtvarničiny daleko. A práce s textem mě taky zajímala.“

Šikovný student byl přijat. Následovaly čtyři zajímavé roky u profesora Häckela. „Myslel jsem, že za rok přejdu na Akademii nebo UMPRUM, ale už jsem se k tomu neodhodlal. Říkal jsem si, co je doma, to se počítá.“

Léta pracoval v umělecké agentáži, ale malování zůstal věrný. Stal se nedělním malířem a tím zůstal – s různou intenzitou podle toho, co právě dělal – po celý život. Jeho potřeba vnímat věci současně z více stran našla odezvu ve stylu, který lze nazvat syntetickým kubismem.

Jsem zastydlej kubista

Náš host usazuje svůj styl do historie kubismu s veselým nadhledem. „Kunsthistorici tvrdí, že kubismus ve své podstatě skončil před první světovou válkou a jedinými skutečnými kubisty byli Braque a Piccaso. Ostatní světoví, a z našich připomeňme alespoň Fillu, byli podle nich jen kubizující malíři. Asi to tak je. Ale na druhou stranu si vůbec nemyslím, že kubismus jako styl, jako vnímání života, je mrtvý. Georges Braque jednou řekl: Vytvořil jsem kubismus, alespoň ten svůj, aby se umění ocitlo v dosahu mých možností. Pro mě, autodidakta, to platí stoprocentně.“

Milan přiznává, že ho tento umělecký styl oslovil i proto, že vznikl v době, kterou má rád. Souvisí to i s městem, v němž žije a se skutečností, že právě v době, kdy Piccaso namaloval Avignonské slečny (1907), přišel do Brandýsa nad Labem jako mladý důstojník arcivévoda Karel I., náš poslední král. „On o kubismu zřejmě nic nevěděl, ale jde o ducha té doby. Monarchie a její tradice mě zajímají.“

Zapomenutá tradice

Po revoluci se rád vzdal práce v agenturách a vytvořil si soukromý ateliér. Po otci, který byl neúnavný kutil, měl blízko ke dřevu, a tak v dílně začaly vznikat úžasné kousky z masivního dubu, už tehdy upraveného bělením i dalšími, dnes velmi žádanými technikami. Nepřekvapí, že mnohé skříňky a truhličky nesly stopy kubismu, který má v českých zemích v nábytkařině ojedinělou tradici.

„Něčím jsem se živit musel a k řemeslu jsem měl vždycky blízko. Ale vedle toho jsem nezanedbával volnou tvorbu. Měl jsem čas na malování, plastiky, ale i návrhy interiérů. Dělal jsem zkrátka věci, které mě bavily,“ pokračuje Milan. Ovšem přiznává, že za nejlepší období svého života považuje patnáct prvních let jednadvacátého století, kdy se stal v Brandýse nad Labem šéfem kultury a jeho hlavním úkolem bylo dát do pořádku zdejší zámek.

„Je to památka zásadního významu. Do podoby renesančního sídla jej v 16. století upravili stavitelé císaře Ferdinanda I. a Rudolfa II., který tu s oblibou pobýval prakticky po celou dobu své vlády. Pak zámek hostil všechny korunované hlavy Habsburského rodu až po Karla I., kterému Brandýs patřil až do roku 1918.“

Kreativní muž přiznává, že to byla etapa, kdy vnímal, že právě na tohle se celý život připravoval. Všechno, co se dosud naučil, se mu hodilo. „Byl jsem schopen bádat a orientovat se v historii, udělat si scénář expozic, grafickou podobu věcí atd. Byla to senzační léta, i když mě aktivity kolem zámku natolik vytěžovaly, že jsem v práci napůl bydlel. A maloval jsem v té době málo.“

V roce 2004 byl zámek otevřen pro veřejnost. Milanu Novákovi se dokonce podařilo dosáhnout toho, že byl prohlášen národní kulturní památkou. „Jde o prestižní titul. A v žádosti jsem zdůraznil, že jde o císařský a královský zámek, spjatý 400 let s Habsburky na českém trůně. Až za třetího ministra kultury se to nakonec podařilo,“ usmívá se Milan.

Nechci řešit pokrok v umění

Host naší galerie soudí, že člověk má jít do důchodu, když je ještě v pořádku a relativně zdráv na těle i na duchu. A má dělat to, co má rád, co umí a užívat si přitom života. Milan si v posledních několika letech našel víc času i na malování. Dal také dohromady svá zátiší, z nichž čiší klid a vyrovnanost chlapa, který toho o malování i o životě už dost ví, a uspořádal několik výstav. Na té v Brandýse se setkal s Milanem Chaberou, úspěšným akademickým malířem a také brandýsákem.

„Říkal mi: Je hezký, co děláš. Není to žádnej pokrok v umění, ale je to hezký. A to je přesně ono, krásně vystihl, o co mi jde. Rád si připomínám Renoira, který jednou řekl, že svět sám je tak ošklivej, že by ještě scházelo, abychom malovali ošklivé obrazy.“

Oleje Milana Nováka, opatřené často vlastnoručně vyrobenými rámy, které jsou s jeho obrazy propojeny a vstupují s nimi do dialogu, byly letos k vidění i v Galerii Ikaros ve Slaném.

Text: Marie Rubešová

Foto: archiv autorky



Milan Novák, PhDr.

Narodil se 9. 6. 1954 a žije v Brandýse nad Labem. Po gymnáziu vystudoval propagaci na Fakultě žurnalistiky Karlovy university, studia uzavřel doktorátem filosofie. Pracoval v umělecké agentuře, po roce 1990 jako výtvarník ve vlastním studiu, zaměřeném na interiérový design a nábytkové solitéry z rostlého dřeva, od roku 2003 se věnoval památkové rehabilitaci zámku Brandýs nad Labem. Realizuje se také jako badatel, spisovatel a vydavatel regionální literatury, je nositelem státních vyznamenání Vatikánu a Rakouské republiky. Volné malířské tvorbě se věnuje jako autodidakt, vystavuje zřídka: NG Veletržní palác, Galerie La Femme, Galerie Maja Lukas, Výstavní síň Ungelt, Palác Savarin – Praha, Oblastní muzeum Brandýs nad Labem a Nymburk, Galerie Ikaros Slaný.


 

 

 

Magazín o moderních trendech v bydlení

portál nejen o bydlení pro čtyři miliony obyvatel panelových domů Panelplus Press

Textová reklama: Předplaťte si PANEL PLUS pouze za 330 Kč! Více na http://www.panelplus.cz/cz/predplatne