Předjaří na Pražském hradě ve znamení květin, tapiserií a gobelínů

Datum: 17.3.2018
obrázek
Ve dnech 16. až 25. března od 10 do 18 hodin mohou návštěvníci empírového skleníku v Královské zahradě Pražského hradu zhlédnout již 6. ročník tradičních jarních výstav Předjaří na Pražském hradě, tentokrát s podtitulem Květiny, tapiserie a gobelíny. Těšit se mohou i na zástupce z říše živočichů.

Výstava pod záštitou manželky prezidenta republiky je tentokrát věnována péči státu o umělecké sbírky Pražského hradu, mezi které patří sbírka tapiserií a gobelínů z 16. až 18. století. Výstava konaná u příležitosti stého výročí vzniku samostatné republiky vypráví o osudu tapiserií a gobelínů, jejich restaurování a využití ve výzdobě společenských prostorů. Ukázky těchto uměleckých děl jako již tradičně doprovází bohatá vůní prodchnutá výstava rychlených květin.

Všechny ročníky této oblíbené výstavy se těší hojné návštěvnosti, proto jsme ani letos nemohli chybět na této překrásně komponované jarní výstavě, obzvláště když na ni dohlíželi čtyři urostlí pestrobarevní papoušci ze Záchranné stanice Laguna. Přítomné chovatelky papoušků neúnavně návštěvníkům podávaly množství zajímavých informací.

Předjaří v doprovodu vonící barevné krásy

Naše zvídavé nadšení se upíná do skleníkových prostor naplněných sytou zemitou vůní obrovského množství rychlených jarních cibulovin i dalších rostlin. Návštěvníkům se v této části expozice nabízí pohled na tři tisíce rostlin ve čtyřiceti druzích. Hned při vstupu do skleníku nás mlčenlivě vítá vavřín vznešený (Laurus Nobilis) a v plné pestrobarevné kráse se představují jednotlivá stanoviště výrazně vonných hyacintů, prvosenek, tulipánů, narcisů, nechybí ani tradiční žluté, bílé, oranžové, růžové, fialové, vínové, karmínové i červené pryskyřníky. Na jednotlivých stupních skleníku se o slovo hlásí nádherné orchideje střevíčníkovci (Paphilopedium). Z nejvyššího patra pak na celou tuto mnoho barevnou nádheru majestátně dohlíží objemné palmovité a další rostliny v nádobách v pečlivě vyrovnaných řadách. Početné četě tvořené okrově-vínovými orchidejemi člunatců (Cymbidium Hybrid) velí temně zelené srpovice (Cyrtomium falcatum), krásné stálezelené kapradiny, v jejichž stínu se teprve klubou drobounké sazeničky rychlených plevuněk a purpurově zbarvených rostlinek s názvem Iresina.

Řebčíky s císařskou korunou

Letošní expozici však dominují urostlé řebčíky královské, jejichž tvar květu připomíná císařskou korunu. Pro jejich výšku a krásné květy představující se zejména ve svítivě žluté barvě je nelze přehlédnout. Zahanbením netrpí ani řebčíky v ostatních, méně výrazných barvách, narůžovělé nebo jemně oranžové, svým méně typickým květenstvím nás zaujímá jeden z řebčíků s množstvím drobných fialových kvítků. Nevynecháváme ani nádherné hortenzie, tu se teprve probouzející do květu, opodál již s plně rozvinutými květy v barvě sladce narůžovělé, přecházející až do barvy sytě růžové. Ze svých skrýší odvážně vykukují četné skupinky žlutých, bílých, fialových i více barevných kosatečků síťkovaných a modrých i bílých modřenců. Náš pohled ihned upoutají teprve se rozvíjející bílé, žluté, červené i více barevné tulipány; v kombinaci červeno-žluté se představují tulipány „Kees nellis“. Svými svítivě oranžovými plně rozvinutými květenstvími se nezapomínají pochlubit tradiční řemenatky (klívie). Nad bublajícím jezírkem se v doprovodu břečťanů pyšní hortenzie s plně rozvinutými květenstvími v barvě cukrové vaty. Mezi zelenými listy prosvítají sytě žluté květy narcisů, v další části se předvádí v barvě bílé i pastelově žluté s oranžovými středy.

Prosté i neobvyklé

Uprostřed této úchvatné přírodní podívané nadšený pěstitel, ale možná i většina ostatních návštěvníků, pociťuje hluboké sepětí s přírodou, jejím dokonalým uměním vytvořit i ty nejmenší prvosenky prostého vzhledu, přesto však pro oko návštěvníka přitažlivé, stejně jako dokonale propracované barvami hýřící květy například hvězdníků. Některé z nich svoji krásu zatím ještě tají, neboť v době naší návštěvy teprve rozkvétají. Na výstavě jsou k vidění i neobvyklé rostliny, jako je kalistemon (štětkovec) nebo asplenium (sleziník). K dalším zajímavostem patří i rostliny ananasovníku (Ananas Comosus). Honosnost celého prostoru s vystavovanými tapiseriemi zvýrazňuje několik obrovských palem z rodu Žumara, jejichž listy tvoří jakési zastřešení vysoké klece neúnavně s návštěvníky komunikujících barevných papoušků.

Tapiserie a gobelíny

Výstava představuje pouze zlomek těchto tkaných uměleckých děl ze sbírky Pražského hradu a dle informačního panelu Správy Pražského hradu celá sbírka čítá 37 kusů. Historické tapiserie a gobelíny nebyly doposud souborně publikovány ani vystavovány. Hradní sbírku tvoří jednotlivé tapiserie, jako například Asdrubal, Čarodějka Kirké, Apollon s Múzami, či verdury jako Útok orla na koně a mnoho dalších, rovněž i několik sérií, konkrétně cyklus Měsíce, cyklus Světadíly a cyklus Antonius a Kleopatra. Ten vyniká mezi ostatními svou uceleností i kvalitou provedení. Návštěvníkům se mezi vystavovanými díly nabízí pohled na fotokopii gobelínu Srpen z cyklu Modrých groteskových měsíců s rozměry: výška 847 cm, šířka 472 cm. Roku 1736 byl utkán v lotrinském Malgrange u Nancy. Tuto sérii daroval František Štěpán Lotrinský své budoucí manželce a české královně Marii Terezii jako svatební dar. Dále je vystavována část tapiserií z vlámského tematického cyklu Antonius a Kleopatra pocházejícího ze 17. století, a to tapiserie s námětem bitvy u hradeb Alexandrie (411 x 540 cm) a tapiserie s námětem setkání Antonia a Kleopatry (420 x 495 cm). Návštěvníci rovněž mohou zhlédnout způsob restaurování gobelínu Prosinec z cyklu Modrých groteskových měsíců, který ukazuje stav těchto vzácných textilií před restaurováním.

Na výstavě nechybí ani jezdecká socha francouzského krále Ludvíka XIV., který významně podporoval výrobu nástěnných koberců v Paříži.

Malá procházka historií

Tapiserie jsou tkané nástěnné koberce, někdy též podle výroby v pařížské manufaktuře nazývané gobelíny. Svým reprezentativním a dekorativním vzhledem plní funkci převážně estetickou, ale mohou mít význam i jako tepelná či akustická izolace interiéru, nebo místnost opticky rozdělovat.

Od počátku jejich vzniku probíhala výroba vždy jako rukodělná a byla považována za umělecké řemeslo. Pravá tapiserie či gobelín se zhotovují na ručním tkalcovském stavu, nejedná se však o typické tkaní, výroba na stavu se podobá spíše paličkování. Složité vzory, jako jsou krajinné či figurální motivy, předkreslují tkalcům malíři. Tapiserie se tkaly téměř výhradně z ovčí vlny, pouze výjimečně v kombinaci s hedvábnou přízí. Ruční výroba se postupem doby zdokonalovala, významně k tomu přispěl Francouz Joseph Marie Jacquard, podle jeho jména se technika tkaní nazývá žakárská.

Od Egypta až po Evropu

S nejstaršími vyobrazeními tapiserií se setkáváme na artefaktech z doby starověkého Egypta i Říma, jedná se například o malby na keramice, rovněž archeologické nálezy pocházející z doby starověkých kultur v Asii a Indii svědčí o faktu, že lidé v té době již znali a užívali techniky tkaní tapiserií. Nejstarší dochované fragmenty textilií utkané technikou tapiserií najdeme například v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze.

V Evropě se výroba tapiserií rozvíjela zhruba od 13. století zejména ve Francii, v pozdějším období také v Nizozemí. Vrcholný věk zažívají tapiserie v 16. a 17. století, kdy v Evropě působilo asi 20 vyhlášených manufaktur. K nejvýznamnějším patřily dílny v Bruselu, kam předlohy dodávali slavní vlámští malíři (Rubens, Jordaens, Teniers ml., De Vos a další). Významné manufaktury se nacházely rovněž ve Francii, do většiny ostatních zemí byly tapiserie pouze dováženy.

V Paříži roku 1662 založil ministr Colbert pro krále Ludvíka XIV. královskou manufakturu uměleckých řemesel, vzniklou přestavbou dílen středověkých barvířů textilií. Podle jména původního zakladatele dílen J. Gobelina nesla název Les Gobelins. Pojmenování gobelín se tedy vžilo pro tapiserii i v jiných zemích Evropy, ačkoliv v užším smyslu slova náleží název gobelín výhradně pro výrobky právě této pařížské manufaktury. Všeobecně se však stal pojem gobelín shodný s pojmem tapiserie pro všechny ručně i strojně tkané tapiserie. Od 18. století se technikou tapiserie tkaly rovněž tapety a potahy čalouněného nábytku.

Arachné a Pallas Athéna

Ke tkaní tapiserií se váže mytologický příběh o tkadleně Arachné, jež byla dcerou barvíře a tkadlenou uměleckých obrazů. V soutěži s bohyní Pallas Athénou neunesla, že Athéna její dílo zničila, a ze žalu se proto Arachné oběsila. Athéna ji však za trest proměnila v pavouka odsouzeného navždy viset a tkát.

Text: Alexandra Hurtová

Foto: Denisa Dvořáčková a Jitka Doleželová

 

 

 

Magazín o moderních trendech v bydlení

portál nejen o bydlení pro čtyři miliony obyvatel panelových domů Panelplus Press

Textová reklama: Předplaťte si PANEL PLUS pouze za 330 Kč! Více na http://www.panelplus.cz/cz/predplatne