Jan Lipina - Krajiny srdcem vnímané

Datum: 25.1.2017
obrázek
Prohlížím si knihu fotografií Jana Lipiny a nemůžu se nabažit. Oblast Poodří s meandry řeky a zádumčivými hladinami Jistebnických rybníků, nad nimiž plachtí rackové, aleje starých vrb, úžasné v podzimním zlatě… Záběry ubíhají doširoka dál do magické krajiny; přesto cítíte, že ji objektiv i srdce umělce celou měkce objímá.

Autor knihy Jistebník – odhalená krása Jan Lipina je ostravským rodákem. Rodina bydlela ve vilce, kde je dnes polský konzulát. Když se dostavěl porubský první obvod, museli se přestěhovat tam. Rodiče a pět dětí do dvoupokojového bytu. „Málokdo si to dnes umí představit. Ale já osobně jsem nedostatek prostoru nepociťoval. Veškeré mé aktivity se totiž odehrávaly mimo domov. Na hřištích mezi paneláky se hrál v létě fotbal, v zimě hokej. Kluziště jsme si připravovali sami a byla na každém dvorku,“ ohlíží se Jan do šedesátých let minulého století.

Z Poruby do Vítkovic

Rád vzpomíná i na školu, kam se přenesly sportovní aktivity, a na třídní učitelku Jiřinu Špundovou, která učila matematiku - a hlavně tělocvik. „V kopané jsme vyhrávali všechny turnaje mezi školami. Naše Jiřinka, jak jsme třídní říkali, měla zvláštní rituál. Když s námi jako jediná žena mezi tělocvikáři přišla na zápas, vytáhla z košíku želvu a pletení. Prohlásila: hrajte jako posledně a věnovala se jehlicím. Zatímco želva se pásla na trávě.“

Jan Lipina se vyučil zámečníkem ve Vítkovicích. Tenkrát taky poprvé "přičichl" k fotoaparátu, který mu daroval starší bratr Josef. „Byl to sovětský Kyjev. A soused, který byl fotografem, mě zasvětil do kouzel této profese a seznámil s temnou komorou. A tak se po fotbale, který byl tenkrát stále na prvním místě, stala mým koníčkem i fotografie.

Lidé a krajina

V osmdesátých letech navštěvoval Jan pilně Vítkovický fotoklub. Koupelna doma byla věčně obsazená jeho zvětšovákem a miskami na vyvolávání fotek. Začal se věnovat krajině a v letech 1979-1981 absolvoval Institut výtvarné fotografie v Brně (nyní sídlí v Opavě).

„O tom, že mi krajina celkem šla, svědčí i ocenění z mezinárodní soutěže krajinářské fotografie pořádané v Sydney a na Novém Zélandě. Zajímavé na tom je, že jsem fotografie do soutěže neposlal já, ale vybral je profesor Šmok, který na institutu učil, z jedné naší tuzemské výstavy. A o tom, že byly oceněny, jsem se dozvěděl díky mému bratru Mirkovi. Pracoval v té době v Mánesu ve výstavním středisku, a když rozbaloval asi rok po výstavě zásilku, která se vrátila od protinožců, objevil vzadu na fotkách moje razítko a nápis – První cena. Skutečnou cenu – fotoaparát - si užil někdo jiný. Jsem člověk přející.“

Může za to Bezruč

Dva roky po sametové revoluci dostal Jan nabídku pracovat v reklamním oddělení Vítkovických železáren, které právě vznikalo. Začal se živit fotografováním. První ateliér byl kousek od místa, kde se ženou Alenou bydleli. „Párkrát vykradené auto a ateliér mě však přesvědčily o tom, že pokud mám pokračovat, tak někde jinde.“

Obec Jistebník ležící v oblasti Poodří směrem na Studénku poznal už v průběhu studia na Institutu výtvarné fotografie. Jeden z úkolů byla reportáž a on si vybral výlov na Bezruči, největším z jedenatřiceti jistebnických rybníků. S fotografiemi, které tenkrát vznikly, vyhrál několik soutěží. Nádhera krajiny s meandrující Odrou a zádumčivými scenériemi v okolí rybníků se mu vynořila ve vzpomínce, když mu známý řekl, že by se dal v obci koupit bývalý obecní úřad.

„Když jsem ten dům viděl poprvé z auta, řekl jsem známému: nezastavuj, to ne! Nechal jsem se ale ukecat, ať se aspoň podívám. Vešel jsem dovnitř a bylo rozhodnuto. Místnosti s klenbami a metrovými zdmi na mě dýchly a jak jsem předpokládal, manželka byla také nadšená. Byla to možnost mít ateliéry a zároveň bydlení v jednom domě. Alena totiž učí výtvarnou výchovu na gymnáziu Olgy Havlové v Ostravě a sama se věnuje malbě, převážně figurální.“

V roce 1997 Lipinovi budovu, v níž do 20. let minulého století byla škola, koupili. S úpravami pomohli hlavně Janovi bratři. Do Jistebníku se rodina stěhovala v roce 2002.

Jak si vyčistit hlavu

„Fotografie, která vás živí, nemusí být vždy ta, která vás baví. Požadavky klientů jsou někdy rozdílné s vaším viděním. K vyčištění hlavy mi pomáhá projít se mezi rybníky. Samozřejmě s foťákem. A tady je co fotit. Do roku 2012 jsem nahromadil spoustu záběrů. Začal jsem koketovat s myšlenkou knižní obrazové publikace z této lokality. Po zjištění, že v žádné z dosud vydaných obrazových publikací není o Jistebníku ani zmínka, jsem se rozhodl. Budu mít kulatiny, nekupujte mi flašky a jiné nesmysly a raději přispějte na vydání knihy.“

Tak se před čtyřmi roky dostala na svět publikace Jistebník - odhalená krása. Je nádherná. Na její finální grafické podobě se podílela Janova manželka. „Myslím, že se jí to hodně povedlo. V této publikaci je bezmála 170 fotografií Jistebníku a blízkého okolí. Stal se ze mě jistebnický patriot.“

Galerijní ulice a rybník

Lipinovi, duše romantické, si zamilovali Francii. Aby jí mohli mít aspoň kousek doma, vybudovali si zahradu tak trochu ve francouzském stylu. Na vysokou kamennou zeď pověsili černobílé fotografie - a začali koketovat s myšlenkou galerie. Pro začátek umístili na velká dřevěná vrata svého domu starou černobílou fotografii. Je na ní Janův bratr Mirek s dětmi, jak se dívají přes jiná vrata. Fotografie dává tušit, že za nimi bude něco zajímavého…

„Fotka na vratech vypadala dobře, a tak vznikla myšlenka, že by se velkoformátové fotografie mohly objevit i na plotech a zdech domů našich sousedů. Jeden z nich - Pepa měl krátce na to narozeniny. Místo flašky dostal fotku, která zakrývá půl jeho verandy. Během měsíce měla fotografie na svých domech větší část sousedů v ulici.“

Ulice se dnes jmenuje Galerijní (mimochodem, je to první pojmenovaná ulice v Jistebníku), konají se tu výstavy a o Vánocích se zdobí fotkami galerijní strom. Za zmínku jistě stojí výstava Klubu olympioniků, jíž se osobně účastnili Vítězslav Mácha, bratři Svojanovští, Jiří Daler a další.

„Tím to samozřejmě nekončí. V našem domě jsme otevřeli galerii U foťáka, v níž měli návštěvníci možnost shlédnout díla Borise Jirků, Adolfa Borna, Oldřicha Kulhánka a dalších. Výstavy i moc krásné vernisáže z větší části zajistil můj bratr Mirek, který má v Praze Galerii La Femme. Loni dostal název Galerijní i jeden z rybníků, patřící manželům Lövyovým, kteří našim aktivitám od počátku fandí a dovolili uspořádat u rekultivovaného rybníka sochařské sympozium. Ale to je na delší vyprávění.“

Text: Marie Rubešová

Foto: Jan Lipina



Jan Lipina

Narodil se 6. července 1952 v Ostravě, kde rovněž strávil dětství. Je vyučeným zámečníkem, fotografie se mu stala koníčkem od počátku 70. let. V letech 1979-1981 absolvoval Institut výtvarné fotografie v Brně. V těchto letech se věnoval převážně krajinářské fotografii, poté i figurální. Tyto dva žánry dokázal spojit a vznikl cyklus fotografik. Od roku 1991 pracuje jako reklamní fotograf. V roce 2012 vydal obrazovou publikaci Jistebník – odhalená krása. Zúčastnil se společných výstav v Praze, Magdeburgu, Katovicích, Poznani, Budapešti a Bruselu. Samostatné výstavy Praha, Frýdek-Místek, Brno, Havířov. V současnosti provozují s manželkou v Jistebníku Galerii u foťáka.

 

PP na sociálních sítích

Facebook

Google+

RSS

Aktuálně

Interiér

Exteriér

Financování

Družstva a SVJ

Něco navíc


Časopis Panel Plus

Jsme ověřená firma

PANEL PLUS PRESS s.r.o. - idatabaze.czNakladatelství a vydavatelství - idatabaze.cz

Odhad online


 

Hledání v obsahu

Počasí

Soutěž

Napište nám

Partneři

Anketa

Jaký rozměr má váš byt?
 
47%
 
17%
 
20%
 
7%
 
5%
 
4%

Diskuze

Ke stažení

Nejčtenější články

Odkazy

 

Magazín o moderních trendech v bydlení

portál nejen o bydlení pro čtyři miliony obyvatel panelových domů Panelplus Press

Textová reklama: Předplaťte si PANEL PLUS pouze za 330 Kč! Více na http://www.panelplus.cz/cz/predplatne