Panelový dům s vůní čokolády

Datum: 30.06.2009
obrázek
V modřanském údolí se vyrábělo leccos: od zapalovačů, přes marmeládu, po likéry. Na počátku 20. století se zde usadila firma RUPA, po válce Orion. Sto let tu voněla čokoláda. Do zbytků betonové konstrukce se před časem zakously stroje. Továrna téměř zmizela, ale malé sídliště, které postavila pro své zaměstnance v nedaleké Praze Komořanech, žije dál.

Ve dvou klasických nízkých panelových objektech byly od počátku byty, výšková budova původně sloužila jako ubytovna. Jeden z bytových domů v zatočené ulici U vlečky má klasický vzhled anonymních sídlišť, ale druhý vesele září novými šaty. O tom, co jeho proměně předcházelo, jak probíhala a o jejích výsledcích si povídáme s panem Ivanem Kláskem, místopředsedou zdejšího společenství vlastníků jednotek.

Jsou tu doma

Do domů, postavených v roce 1978, se jejich obyvatelé nastěhovali o dva roky později. Po šestadvaceti letech vypadá jeden z nich rozhodně lépe, než když byl nový. Ale hlavně jeho užitné vlastnosti se významně proměnily k lepšímu. Okolí je upravené, na první pohled je zřejmé, že se tu žije dobře. Že sem lidé nechodí jen přespat, ale že tu jsou doma.

„Naše společenství vlastníků vzniklo koncem roku 2002", říká pan Klásek. „Dům má dva vchody a čtyřiatřicet bytových jednotek. Ze dvou třetin jsme tady spíš střední generace, třetinu vlastníků tvoří lidé mladší čtyřiceti let. Převážně se mezi sebou dobře známe, což nám významně usnadnilo dohadování, co s naším domem dělat."

Velmi rychle se společenství rozloučilo se správcovskou firmou, která dům pro čokoládovny administrovala. Nebyli spokojeni s jejími službami, ani s cenami, které si účtovala. Pak přišly na řadu plány, co s domem. Stavebně byl jeho stav dobrý, dům nevykazoval statické poruchy ani neduhy, jimiž jsou po čase panelová sídliště zpravidla sužována.

Důvody rekonstrukce

„I ve v podstatě uzavřené skupině se vždycky najdou jeden dva lidé s názorem odlišným a nebo prostě takoví, kteří nesouhlasí s ostatními z principu. Ale naše nadšení z faktu, že bydlíme ve svém a všechno bude jen takové, jaké si to uděláme, vedlo k tomu, že jsme se o postupu prací, které nás na domě čekají, domluvili během dvou měsíců. Přirozené pro většinu lidí je nedělat nic, a tak jen chuť s domem něco podniknout by byla málo. Vedle ní námi hnuly i zcela racionální důvody."

Jasné například bylo, že neustále stoupající ceny energií se rozhodně nezastaví, a protože nebyla jasná ani perspektiva budoucích úvěrů, rozhodli se neotálet. Opravu domu rozdělili do tří částí. První rok začali generální opravou střechy. V roce 2005 měnili okna, což se protáhlo do jara 2006. Třetí etapu mělo představovat celkové zateplení domu.

Začali uvažovat o úvěru. Zjistili orientační podmínky a pan Klásek všechno spočítal: vyšlo mu, jak by měl úvěr vypadat, je-li výhodný a nakolik pro vlastníky ufinancovatelný. S touto rozvahou předstoupil před shromáždění a navrhl celkovou rekonstrukci, zateplení a úpravu okolí domu. Návrh prošel.

Výběrové řízení

„Oslovili jsme čtyři firmy. Jedna neodpověděla vůbec - možná jsme pro ni byli příliš malí, jedna nabízela technologii, o níž jsme zájem neměli. Do užšího výběru se dostaly firmy dvě. Jejich nabídka byla srovnatelná, ale když jsme se dostali k cenám, ukázalo se, že za dané peníze je objem provedené práce, který slibovala Revita, pro nás výhodnější. V ceně byly kompletní zateplení a úprava okolí včetně okapních žlábků a terénních úprav a ještě nám proti původnímu předpokladu zbylo na opravu všech čtyř vchodových dveří".

Nespolehli se jen na papíry. Rozhodující byla cena a především záruky, které Revita dala, protože, jak říká pan Klásek, viděli realizace všech firem, které oslovili, ale pro laické oko mezi nimi veliký rozdíl nebyl. Ovšem systém použitý rok před tím na bývalé ubytovně v sousedství nechtěli: ta oprava byla, jak říká, „spíš pro oči".

Hledání úvěru

„Přestože naše společenství vlastníků má účet u ČSOB, dali jsme si předložit nabídku i dalších dvou bank. Vždycky je dobré vybírat, protože každý finanční ústav má pro úvěry jiné podmínky, jiné úrokové sazby, jiné sazby za zpracování úvěru a je tu i otázka dalších poplatků. Je dobré se rozhlédnout už proto, abychom si později nic nevyčítali. Nám nakonec z toho srovnávání vyšla naše banka nejlépe a jednání s ing. Nováčkem bylo vstřícné. Co bylo pro nás rozhodující? Že jsme nemuseli dávat do zástavy bytové jednotky." „Jsem rád", směje se, „když v době, kdy všichni nadávají na to, jak z nich banky škubou poplatky, můžu jednu pochválit."

U ČSOB získali úvěr na šest let. I s úroky dnes splácí 42 000 korun. Ve fondu oprav jim tak zbývá měsíčně asi 8 000 korun na drobnější opravy.

Dotace

O dotaci z programu Panel nežádali. Když rekonstrukci plánovali, nebylo ještě jasné, zda tento program bude či nebude vypsán. Když se tak v červnu konečně stalo, měli už všechno vyřešené. Ještě by sice mohli požádat, ale zase neměli zpracovaný energetický audit. Dělat ho pro tak malý dům nechtěli. Je to složitá věc, stojí to dost peněz a dotace z Panelu není přitom nárokovou složkou." Pan Klásek vnímá situaci v pololetí roku 2006 jako poněkud zmatenou. Vzhledem k tomu doporučil na schůzi dotacemi se vůbec nezabývat. „Celou rekonstrukci by nám formality nutné k podání žádosti zdržely a hlavně prodražily o 150 až 200 tisíc. Rozhodně jsme nechtěli, aby lidé museli do fondu oprav platit víc."

Ucpat všechny díry

Když SVJ dům převzalo, měli na kontě asi 145 000 korun. „Sto tisíc bylo na zálohy za služby, zbytek na opravy. Se správcovskou firmou, která nás, jak už jsem řekl, nestydatě dojila, jsme se rozloučili... Od roku 2002 se o dům staráme sami a vyplácí se nám to."

Parametry fondu oprav společenství nastavilo na 23 korun za čtvereční metr. Vlastníci tak za garsonku platí necelou tisícikorunu, za třípokojový byt o třetinu víc.

Výměnu oken realizoval každý za sebe, my jsme ale sehnali firmu, vylicitovali s ní úsporu skoro deset tisíc a zaplatili okna ve společných prostorách... Ale v momentu, kdy jsme se rozhodli pro zateplení, zůstali ještě dva majitelé se starými okny. Jít do rekonstrukce bez kompletní výměny by bylo špatné. Výsledek by nemohl přinést slibované úspory a dodatečná výměna by zase poškodila izolace... Tak jsme jim na nová okna půjčili."

Vlastní stavba

Termín zahájení stavby se dvakrát odložil pro požadavky stavebního úřadu doložit další doklady. Potřebovali například stoprocentní souhlas obyvatel domu. Představitelé společenství namítali, že stačí pouze pětasedmdesát procent, protože se nemění rozměry a užívání. „Tvrdili například, že když se mění vchody, nabude nám barák o deset centimetrů. Já zase, že sice nabudou stěny, ale nezmění se půdorys. Chtěli zábor místa, my tvrdili, že jsme na vlastním pozemku a změna vchodu je jen rekonstrukce... Ale pozor, úřad má u nás vždycky pravdu! Sháněli jsme spousty potřebných papírů, potom špatně spočítali lhůtu pro odvolání, a všechno se zdrželo o dalších čtrnáct dnů." S vlastní rekonstrukcí začala Revita až koncem července. Po počátečních problémech se subdodavatelem a měsíční přestávce se práce konečně rozjela. Skončila 15. října.

Rorýsi, kteří nejsou

Že nic není jednoduché, dokazuje problém, který by si ani zkušený dramatik nevymyslil: údajně totiž mezi střešními panely na východním průčelí domu mohli sídlit rorýsi. Je pravda, že nad nedalekým lesem v létě létají. Odbor životního prostředí trval na tom, že možnost hnízdění rorýsů je třeba zachovat. Ačkoliv je podle pana Kláska nikdo na domě nikdy neviděl, až do 25. srpna v místech, kde se měli rorýsi nacházet, nesměli postavit lešení. Rorýs přece není žádný panelákový druh. Nenechám kvůli ptákům díry v domě," ještě dnes se rozčiluje pan Klásek. Po kolaudaci totiž přišlo rozhodnutí o nutnosti hnízdní otvory znovu vytvořit. Společenství to odmítlo. Do papírové bitvy se zapojilo ministerstvo životního prostředí i právníci. Ekologický aspekt celé rekonstrukce je přitom zřejmý - šetří drahé energie. A nejúspornější jsou energie, které se nespotřebují: ty totiž není třeba vůbec vyrobit.

Efekty

První efekty zateplení poznali obyvatelé domu v ulici U vlečky paradoxně už v létě, kdy se v místnostech na západní straně, která byla hotová jako první, dalo i ve vedrech normálně žít a spát. V přechodných obdobích dnes ani nemusí pouštět radiátory, protože místnosti temperuje stoupačka. Rychle také zaznamenali vyrovnanou tepelnou pohodu v bytech. Zmizela známá bolístka panelových staveb - prudké kolísání teploty v místnostech. „Přes letošní velmi netypickou mírnou zimu je přínos zateplení našeho domu očividný", tvrdí předseda společenství Ivan Klásek. „Jen za konec loňského roku jsme ušetřili dvě stě tisíc. Za poslední kvartál 2006 jsme „protopili" pětačtyřicet procent toho, co jsme spotřebovali v předchozím roce. Diagram plánované garantované spotřeby jsme snížili z dvanácti set kilojoulů na tisíc. Dnes se svým způsobem na pravidelné rozúčtování nákladů za topení těším: úspory totiž vyváží úroky z úvěru. Každý tak okamžité přínosy toho, že jsme se nebáli a dokázali se dohodnout, ve vlastní peněžence pozná."

Stálo to za to.

Text: (mp)

Foto: archiv firmy REVITA G

 

 

 

Magazín o moderních trendech v bydlení

portál nejen o bydlení pro čtyři miliony obyvatel panelových domů Panelplus Press

Textová reklama: Předplaťte si PANEL PLUS pouze za 330 Kč! Více na http://www.panelplus.cz/cz/predplatne